„Nutit přemýšlet“, to všeobecně uznávané měřítko kvality výpovědi, se stáhlo kamsi do neostrého pozadí, aby mohlo být o několik příkrých schodů výše vystřídáno maximálním: „Vtáhnout do prožívání“. Zatímco mnozí se pracně prokousávájí k prvnímu, Nerez je svou třetí deskou už mimo všechna srovnání. Naopak: stává se parametrem, tou absolutní mírou. Ke zdi je svébytným, vysoce inteligentním názorem, samostatně stojícím hudebním, básnickým i aranžérským stylem a při zjištění naprosté korespondence všech těchto pólů sto (a více) procentním celkem. Ačkoliv jeho celkem procházejí střídavě podíly hlavně dvou autorských i interpretačních osobností – Zuzany Navarové a Zdeňka Vřešťála, cílová podoba je kompaktnímu výsledku podřízenou výpovědí celé skupiny – s přesným vnímáním a aranžérským vymezením jednotlivých působišť. S více než puntičkářsky detailně prokoumaným využitím lahůdek pro citlivé, zvídavé ucho – exotických, hlavně rytmických nástrojů, nebo sborů (á la Nerez). S odvedenou prací kdesi za hranicí vypočítané a suše racionální profesionality, tak, že si o superlativy Nerez koleduje každou písničkou. Každá zvlášť i součet všech je pevně uzavřeným mikrosvětem na chvíli polapených pocitů, hlubokopodkožním oslovením, vzbuzujícím nejednoznačné mrazení; něco, jako svátečně vznešenou slabost. (I pro Nerez.)
Hodnocení: 5/5


Psáno pro časopis Melodie 2/1991
Markéta Kučerová
Stránka s článkem: není

Další hodnocení (Melodie 12/1990):
Petar Zapletal 4,5/5
Vladimír Kouřil 4,5/5
Markéta Kučerová 5/5
František Fiala 5/5
Jaromír Tůma 3/5
průměr 4,4