Ty, kteří nemají rádi Zuzanu Navarovou a její projekty, předem vyzývám: Tuto recenzi raději ani nečtěte. Zbytečně bych vás rozčílil. O Zeleném albu totiž nedokážu psát jinak než v superlativech. Hudební spojení Češky Navarové a Kolumbijce Gutiérreze je totiž moje srdcová záležitost. Možná proto, že mám hrozně rád španělštinu, možná proto, že jsou mi příjemné nástroje jako akordeon nebo klarinet, možná proto, že je zadumaná atmosféra těchto písniček blízká mé povaze.
Ale jsou zadumané? Vždyť perkuse Camila Callera rozpustile dovádějí, Iván Gutiérrez zpívá houpavě, jako by vypil o něco víc, než bylo zdrávo. Poskakují i prsty Mária Biháriho po klapkách akordeonu a triangl v rukou Zuzany Navarová si sem tam rozverně cinkne. O předchozím projektu všech zde zastoupených protagonistů (Skleněná vrba, Indies 1999) se někteří kritikové vyjadřovali jako o chladném albu. Na nové desce Navarová a spol. dokazují, že k chladu mají hodně daleko.
Zelené album není obyčejná řadová deska. Jde o živou nahrávku z pražské Malostranské besedy. Natočena byla 17. dubna 2000 a šlo o jedno z posledních vystoupení kompletní skupiny Koa, která se poprvé představila právě loni na albu Skleněná vrba. Kolumbijský kytarista, skladatel a (z pohledu Čecha) nadmíru originální zpěvák se totiž rozhodl opustit naši republiku. S Navarovou spolupracoval hezkých pár let: vždyť už v roce 1995 se spolu sešli při natáčení jediného alba, které zůstalo po projektu Tres. Později tedy spolu s Máriem Bihárim, Camilem Callerem a kontrabasistou Františkem Rabou vytvořili soubor Koa.
Zelené album jakožto rekapitulační dokument obsahuje vše podstatné pro to, abyste si mohli udělat plastický obrázek o spolupráci Češky, která se s hispanofonní kulturou seznámila už kdysi dávno během studijního pobytu na Kubě, a Jihoameričana, který objevil kouzlo slovanských jazyků. Na Zeleném albu si znovu zazpíval česky Námořnickou ze Skleněné vrby a přidal ukrajinskou lidovou Aj, Marička (s kouzelnou výslovností hlásky "č"), a dokonce na závěr Toulavé zpěváky od Suchého a Šlitra. Stěžejní část alba však tvoří autorské skladby Navarové i Gutiérrezovy: ty, které znáte z jejich starších desek, i úplně nové. Zpívá se česky nebo španělsky, místy i oběma jazyky. Jedna z písní se jmenuje Canta perla (Zpívej, perlo) a já dodávám, že perel je na této desce dlouhá řada. Mými favority jsou skladby Zuzany Navarové, které jsem znal už ze Skleněné vrby: Andělská (zde v jakoby barové atmosféře a samozřejmě s krásnými neotřelými rýmy, u kterých mi nevadí ani násilné porušení pravidel češtiny: "počtu" místo "poštu"), Bolero nebo Nechoď nikam (opět s krásným textem, na kterém pracovali oba interpreti). Z novinek mě nejvíc uchvátili Lišaji, drsná a zároveň poetická balada o smrti kroužících nočních motýlů pod tíhou šlapající boty (se závěrem: "Kéž zavedou do ráje lišaji lišaje…").
Krásu tohoto alba v celé jeho rozvernosti i hořkosti však objeví jen člověk zběhlý ve španělštině. Přiznám se, že mé znalosti tohoto jazyka nejsou tak dobré, abych bez slovníku četl poetické Gutiérrezovy texty, přesto vás upozorním alespoň na skladbu La violencia, věnovanou obětem občanské války v Kolumbii v 50. a 60. letech. Zpěvák asi ví, o čem mluví, když zpívá "o černé holubici, která uniká smrti, aby mohla žít o hladu".
Začal jsem tvrzením, že deska je rozverná, rozpustilá, veselá. Skončil jsem citací dvou písní o smrti. Jaká je tedy skutečnost? Nálady se na Zeleném albu přelévají: z veselé do smutné a naopak. V baladické Andělské chce Navarová měnit "veselé za teskné písně". Avšak pokračuje: "A pak hoře se skutálí do jedné básně, ta báseň se vsákne a na Zemi zasněží. A po prvním slunci a s první tmou ta kometa zamíří nad Letnou." Právě ta kometa je totiž symbolem naděje. A symbolem naděje je také zelená barva. To věděl Ludwig Zamenhof, tvůrce jazyka esperanto (název této umělé řeči znamená v překladu "doufající" a znakem esperanta je zelená hvězda), a věděli to i Gutiérrez s Navarovou, když své desce dali do vínku zelenou barvu. Zelené album je pro mě nadějí, že u nás stále bude vznikat vynikající hudba.



Psáno pro ??? 3.11.2000
Milan Tesař
Stránka s článkem: www.indiesrec.cz/Document.asp?DocID=26
www.indiesrec.cz