Jako bohyně míru
Zuzana Navarová? Na mysli mi vytane skladba Červený kamínek. Písnička vznikla už v roce 1979, ale to se ještě členové Nerezu neznali. Zuzana Navarová se zde v lidové maďarské písni sama doprovází na akustickou kytaru. V té době se potkávají další dva důležití aktéři pozdějšího fenoménu Nerez – Vítek Sázavský a Zdeněk Vřešťál. Hráli spolu po večírcích s jednoduchým cílem - sbalit holky. Často ale i pro všeobecné pobavení a zbyly jim jen kytary… Z tohoto období pochází i píseň Coca-Cola, kdy duo mimo jiné vyhrálo soutěž satirických písní – Příbramský Permoník. Z té doby je i píseň Na dně, kdy Nerez koncertuje dvacetkrát do měsíce před vyprodanými sály. Po zmíněné Portě však odjela Zuzana Navarová studovat do zahraničí a tak jako záskok vzali zbylí Nerezové Alenu Sukovou ze skupiny Bonsai. Zuzana se nezajímala jen o studium, ale i o různé cikánské písničky, španělské a latinskoamerické rytmy. Z toho také pramení její nynější hudební kariéra.
Minulá deska Zuzany Navarové a její doprovodné kapely Koa se jmenovala Barvy všecky a vyšla předloni. To už ale byla charismatická zpěvačka na výsluní takřka nejsvětlejším a zapsala do lidové tvorby naší zemičky takřka zlatým písmem. Od konce srpna minulého roku ale začalo ve studiu Largo vznikat nové album Jako Šántidéví, které lze přeložit jako „Jako bohyně míru“. Ještě než se jeho stříbrolesklá ploška roztančí v přehrávači jako cikán na veselce, zaujme posluchače netradiční booklet – poloprůsvitný přebal s velejemným designem a skvěle vybranými barvami. Album prosycuje nádech jiné hudby, který může být pro kdekoho nesrozumitelný, ale už při pohledu na multikulturní výběr muzikantů, vcelku logický. Dnes se hudbě, kterou produkuje Zuzana Navarová říká World Music. Nová deska je stylově rozmanitější než její předchůdkyně a to jí dává možnost většího rozevření „kleští“, kterými chce soubor uchopit fanoušky, jež nudí nynější česká produkce, kterou dokonale dokresluje neskutečně ubohý pořad Poprask vysílaný na ČT. Jako Šántidéví se dotkne „jako divá“ stylů klezmer, blues, reggae, ale nezapomněla i na odlesky trampské muziky, na které s nerezem vyrostla. Deska je prosycena jakousi zvláštní nostalgickou náladou a je znát, že Zuzana Navarová stojí v kramflecích opět pevněji a „světověji“.



Psáno pro Musicservice.cz 1.2.2004
Petr Holeček
Stránka s článkem: www.musicservice.cz/magazin/z_read.php?z01id=800
www.musicservice.cz